Čím chcete být?

by - července 11, 2016

Padla na poněkud  pochmurná nálada  a já sesmolila tenhle "poněkud" depresivní článek.

Našla jsem tuhle  fotku  z října 2011, která i po těch letech patří mezí moje nejoblíbenější. Nebo spíš ona je nejoblíbenější, protože  od té doby jsem nic v podobném  duchu už nevyfotila. A tak nějak vyjadřuje moje nynější pocity.

PS: A to jsem původně chtěla napsat článek o  mé foto výbavě. Kam ten svět spěje.



Za ty roky jsem se dostala  přes selfíčka, kytičky a nakonec skončila  u portrétů.  Měla jsem období, kdy jsem chtěla hodit foťák do křoví a už na ni nikdy nešáhnout. A naopak i ty, kdy jsem to milovala a měla třeba i 25-30 focení za měsíc a pořád jsem neměla dost, Když občas vidím svoje fotky, tak si říkám, že to lepší období už mám za sebou a  že už ze sebe stejně nic lepšího nedostanu a pak přijde focení z kterého jsem hrozně nadšená a mám pocit, že jsem se zase o trochu posunula. Je to jak na houpačce.

Za poslední rok a půl jsem toho nafotila žalostně málo, co se portrétů týká. Ne že bych fotit nechtěla. Chci, Hrozně moc, jen mě vyčerpává komunikace s lidmi. Říkala jsem si, že to vyřeším tím, že přestanu dělat zakázky, že si budu  fotit jen to, co chci  a třeba  se mi jednou podaří mít zákazníky, kteří mi dají aspoń částečně volnou ruku a já budu mít práci tu svoji práci snů.

Omyl. Protože i k TFP potřebujete lidi a protože to děláte zadarmo, ty lidi si toho váží ještě míň. Ruší vám focení půl hodiny před setkáním ( co na tom, že vy jste se kvůli nim táhli dvě hodiny cesty ),  přestávají komunikovatvymrčují si a vlastně bych mohla pokračovat do aleluja . A když už na focení dojde a vy máte z  fotek dobrý  pocit, tak vám ho zaručeně zkazí to, že neakceptují podmínky, které jste si předem domluvily. A takhle je to pořád dokola.

Když  se nás základce ptali, čím chceme být, tak jsem chtěla být herečka, zpěvačka, právnička a nebo aspoň princezna. V době nejhorší puberty jsem nechtěla být nic, pouze spratek, který znepříjemňuje  život rodičům seč může.
Ke konci gymplu jsem si říkala, že bych jednou chtěla být forenzní psychiatrička, Bohužel to bylo jen takové to zbožné přání , protože se svými studijními výsledky a tím, že jsem byla líné prase jsem  na to prostě neměla.
A o rok později, když jsem se focení začala intenzivně věnovat mi došlo, že tohle je přesně, co chci dělat a byla přesvědčená o tom, že to také tak bude.

Ovšem dnes tu sedím a  mám pocit, že už ani pomalu nevím, jestli na to mám. Jsem přesně ten typ člověka, co kolem sebe potřebuje lidi, kteří ho budou povzbuzovat a nutit ho posouvat se dál. Bohužel se  nechám hrozně snadno odradit a stačí sebemenší neúspěch a  hned to vzdávám. Neumím se prosadit, neumím  se správně "vnucovat" a proto radši stojím v koutě a pěkně si dupu po svém snu.

Neříkám, že občas nejsou ty dny, kdy se ráno probudím  nabitá energií tak, že mám pocit, že to zvládnu levou zadní, ale asi by jich chtělo víc než jen jeden za měsíc.

Třeba bych měla zase chtít být princeznou, nezní to až tak špatně.

A co vy, čím chcete jednou být?  Nebo  už máte tu svoji vysněnou práci?

Budu se těšit na vaše komentáře a doufat, že si o mě nebudete myslet , že jsem ukňouraná pipina. I když asi tak trochu  jsem.


You May Also Like

11 komentářů

  1. Tak to mě moc mrzí, že to teď cítíš všechno takhle. Podle mě fotíš nádherně a vždycky nestačím zírat, jak si dokážeš poradit s "obyčejnou" fotkou. Chápu, že komunikace s lidmi není zrovna ideální, ale hoď to za hlavu, je to zkušenost a na světě je spousta jiných lidích, kteří by určitě byli šťastní, kdyby jsi jim udělala takhle krásný fotky. Pokud je focení opravdu tvým snem, vytrvej, nevzdávej to a já už se teď moc těším, až jednou půjdu na výstavu tvých fotek :)

    Beauty News | Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domčo, hrozně moc děkuji. Ani nevíš jak moc si mi zvedla náladu!!:)

      Vymazat
  2. Tybrdo, tu fotku si jeste pamatuju z tvyho predchoziho blogu :D

    Já to mám taky hodně podobně. Vím přibližně směr, jakým bych se ráda ubírala, ale přesně taky úplně nevím a navíc se bojím toho, jaká bude realita.

    OdpovědětVymazat
  3. Těžko říct, co ze mě bude. Moje studium mi jaksi příliš velkou perspektivu nedává, nicméně ráda bych psala. Je mi celkem jedno o čem, momentálně mě baví psát i o modelkách, tak proč ne. O tom, že by se moje focení někdy posunulo někam, kde by to za něco stálo, dost pochybuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za psaním si jdi, sice tomu extra nerozumím, ale tvoje články se vždycky čtou samí a baví mě :)

      A s tím focením. Foť, foť a foť a ono to půjde: Každý jsme nějak začínali:)

      Vymazat
  4. Nemáš vůbec důvod být tak negativní Gábi!:) Někdy ma člověk proste lepší časy a nekdy zase horší. Fotíš moc hezky. Odkud jsi? Ja bych měla o focení s tebou velký zájem, jeste když fotíš zadarmo.. Dneska je to hrozne drahé. Takže bych ti proplatila aspoň cestu, nebo přijela já.
    Jinak mě zase už hrozne dlouho zajímá psychologie a vím, ze se ji chci určitě věnovat. Bude to težké se k tomu studiu probojovat, ale musím si věřit, stejně tak jako ty by jsi měla. Obě máme stejný cíl. Jít za svým snem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel nežiji v Čr, ale i tak moc děkuju!:)

      Vymazat
    2. Jee me to nedošlo, promiň. No nic to je Škoda, ale tak co se dá dělat :))

      Vymazat
  5. Gábi, takhle se občas asi cítí každý, když chce, aby to, co dělá, za něco stálo a záleží mu na tom. Jestli mě něco práce na poště naučila, tak to, že sedět v koutě se opravdu nevyplatí. Asi i právě proto (+ kvůli kupě dalších věcí a negativních faktorů) začínám v září nanovo. Nastupuji na nové místo, které bude sakra náročné, opouštím jistotu, dobré peníze, ale tohle mi za to stojí. Posunu se dál, budu se muset začít znovu hodně učit... no, bude to sranda, ale snad to nějak ustojím. A co se týče tvého focení - podle mě je pořád možnost posouvat se dál, ale člověk ji postupem času už nevidí a přijde mu, že dělá pořád to samé. Já bych neřekla ale, že je to to samé - jen si postupně nacházíš svůj specifický styl. Jasný rukopis, díky kterému jsi krásně rozpoznatelná, což rozhodně není na škodu. Já mám u scrapování to samé - někdy bych nejradši všechno hodila do koše, nedaří se mi. Hlavně, když mám v hlavě jasnou představu a nedaří se mi jí dosáhnout. Ale pak přijde prostě den, kdy jde všechno samo a kdy udělám něco, co se mi vážně líbí (třeba jako to přání pro tebe :D ) a je zase trochu motivace na ty dny horší. Neboj, bude líp ;)

    OdpovědětVymazat
  6. To já se klidně hlásím jako zákazník a volnou ruku ti klidně dám! :D
    Já studuji multimediální, takže fotku, video, programování, výtvarku, grafiku, animaci a podobně. Ale na vysokou chci na psychologii a stát se psycholožkou a také bych ráda vydala aspoň nějakou knihu. :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  7. Tahle fotka je tak nádherná! ♥
    Možná máš takový ten "blok", kteří mají často i autoři. Rozhodně bych být tebou nepřestávala fotit. Nebo alespoň do doby, dokud tě to bude naplňovat a bavit.
    Já teda mít možnost, aby mě někdo takhle nafotil, tak pokud by to nebyly nějaké extra polonahé fotky, šla bych do toho. Podle mě je lepší nechat fotografovi volnou ruku, než si sama něco vymýšlet.
    hm... Princezna. Že bych ní zase chtěla být. Každopádně hlavu nahoru. Princezně přece nesmí spadnout korunka! :)
    Já přemýšlím nad doktorkou, ale ještě moc nevím. :)

    OdpovědětVymazat

Instagram