Asi podzimní splín

by - listopadu 21, 2015



Kdykoliv jsme v práci, tak přemýšlím nad tím, kolik milionů věcí bych mezitím doma stihla, ale když pak dojdu domů, nedělám absolutně nic. Máte to stejně?

Jsem dneska v nedobrém rozmaru a to jsem si ještě včera večer říkala jak vám ukážu fotky  burlesque festivalu na kterém jsme byli.  Místo toho tu sedím a trucuji.

Všechno to vlastně začalo včera, kdy jsem našeho roztomilého shop manažera vytočila do naprosté zuřivosti. Brala jsem to s klidem, protože je to nerudný dědek a navíc jsem byla v právu.  Poté následovala moje roztomilá kolegyně.   Pracuje u nás od   srpna a je  pořád stejně neschopná. Člověk by to bral, že ne každému jde všechno, ale ona je ke všemu ještě strašně nepříjemná. Nepozdraví, nepoděkuje, prostě nic. Takže když jsem jí včera něco říkala, tak  dělala, že mě neslyší a až když jsem třikrát zopakovala její jméno tak mi oznámila, že mě slyší. V tu chvíli mi ruply nervy a zaječela  jsem na ni, že mě ignorovat nebude. Pravděpodobně jsme se v jejich očích umístila na Bitch level 10 a budu postupovat výš a výš. Zítra s ní zase pracuji, už se nemůžu dočkat.

Takže když jsem včera odcházela z práce v lehce nerudné náladě, tak jsme si říkala, že   horší už to nebude. Nečekaně jsem se sekla. Večer se mi nedopatřením podařilo podpálit kašmírovou šálu naší spolubydlící a hnedle po ránu jsem byla obviněna  naši nejrozkošnější čínskou spolubydlící, že jsem rozbila  držák od trouby. Desetkrát jsem se snažila, jí vysvětlit, že o tom nic nevím, ale  stejně jsme to byla   já. Peci, kdo jiný . Následně mi došla trpělivost, otočila jsem s na patě a měla se k odchodu. To ji ovšem nezabránilo v tom aby na mě přestala ječet v hatmatilštině (10 slov čínsky, 1 slovo anglicky ).

A teď tu sedím a mám hlad, ale jen představa, že bych měla jít do kuchyně a poslouchat  dalších x nesrozumitelných vět o tom, že jsem to rozbila mě naplňuje takovým nadšením, že radši zůstanu o hladu.

PS: Když jsem se konečně odhodlala jít do kuchyně, tak jsem   pro  změnu zjistila, že  mi vyhodila  celou naši polévku do koše. A já toho mám právě tak dost!

A tímhle se s vámi loučím. Váš pyroman


You May Also Like

5 komentářů

  1. Podobnou kolegyni jsem v práci taky měla, naštěstí ji vyhodili ještě ve zkušebce. To ostatní je pěkná pruda, ale i to nás občas potká. Moje terapie na takovou situaci je nakupování

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě nakupuji pořád a už nemám nárok :)) Momentálně vidím rudě, protože my vyhodila i čerstvě upečený štrůdl :D

      Vymazat
  2. jo... člověku samotnému v bytě je někdy smutno, ale na druhou stranu mám zlatý klid :) Jediný, kdo mi může nadávat, je kocour a tomu stačí hodit kolečko salámu a je klid. Stejně tak já můžu nadávat za neschopnost jedině sobě, popřípadě Charliemu, že zase roztrhal celý toaleťák :) Neboj, bude líp. Musíš tomu věřit. Uznávám ale, že já bych byla taky vytočená doběla :)

    OdpovědětVymazat
  3. S lidma je to někdy dost těžké. >.< Já mám za kolegyňku, která by v kaclu nějraději měla pořád tak 30 stupňů, nechává topení jet i přes víkend, kdy ve firmě nikdo není. S takovou brzy zkrachujeme.

    OdpovědětVymazat
  4. Uf tak to je teda dost neprijemne, len vydrz ono sa to urcite podda :)

    OdpovědětVymazat