Telecí léta

by - června 17, 2015

V posledních pár letech  se ze mě stal introvert. Nerada si povídám s cizími lidmi, nerada chodím na párty a už skoro nepiji. Ovšem když piji, tak si povídám se všemi ostatními a pařím o 106. Druhá den je mi samozřejmě strašně špatně a  hrozně se stydím. Takže další 4 měsíce zase nepiji a  jsme nudný asociál.

Ale aby jste neřekli. Vždycky jsem taková nebyla. Milovala jsem společnost, nebyla jsme ráda doma sama a pařit jsme chodívala každý víkend. Strávit jediný víkendový večer  doma s rodiči byl  v té době podle mě nejvíc promrhaný čas.

Možná je to tím, že  už nemám tolik kamarádek.

Od základky jsem měla 4 skvělé kámošky. Když jsem netrávila čas s drahoušem, tak jsem ho trávila s nimi. Měli jsme pravidelně přežírací večery, fotili jsme stupidní selfie, učili se kouřit, učili se pít a celkově si ty pubertální roky náramně užívaly. Když si vzpomenu jak jsme se všichni prvně pořádně opili a navzájem se podpírali aby  jsme došli domů, tak se směji ještě teď, nebo když jsme se vždycky do hádaly jako koně a za 5 minut jsme si říkali, že se stejně všichni hrozně moc milujeme a že spolu budeme kamarádit napořád.

Ale  znáte to. Máloco vydrží věčně. A tak vzalo za své i naše přátelství. S tím, že jedna na nás hodila bobek úplně a a postupem času jsme se jim bohužel odcizila i já. S tím, že jako jediná  v dlouhodobým vztahu jsem byla podle nich usedlá a asi nejspíš i nudná. Oni jsou kamarádky dodnes  a já? Sem tam  se naskytne příležitost a občas si z některou z nich napíšu nebo se potkáme,  ale ty  společné časy už jsou dávno pryč. A občas je mi to hrozně líto  a přemýšlím nad tím, proč to tak bylo a co jsem udělala špatně...  Ovšem aspoň můžu vzpomínat, že právě díky nim  jsem si voje "telecí" léta vážně užila :)

A mám tu pro vás pár fotek z našich pubertálních let:))

A co vy, jak vzpomínáte na své puberťácké období?:)



























You May Also Like

3 komentářů

  1. Já jsem zase nikdy neměla takovou to holčičí partu. Jako jo, od základky jsem měla spoustu dobrých kamarádek, ale nemyslím si, že bych měla fakt nějaké dost dobré. Jsou tu kamarádky od nás z dědiny, jsou tu kamarádky ze základky, z gymplu, teď z vysoké, ale jak píšeš..málo co vydrží věčně :). Já ještě pořád doufám, že se dostanu do toho správného okruhu lidí a najdu ty nejlepší kamarádky, i když by mi vlastně stačila jen jedna. Mám spoustu, opravdu spoustu dobrých kamarádek a kamarádů, ale nic z toho nevidím "napořád".
    Momentálně jsou mými nejlepšími kamarády můj bývalý přítel a přítomný. Jo, zní to divně, ale opravdu se z lásky vytvořilo něco ještě krásnějšího a věřím, že takto je to správně :).

    OdpovědětVymazat
  2. Ty fotky jsou bombastické :D sama jich mám x v podobném stylu, které se mi "zachovaly" jen díky galerii na blogu :D i když některé by mohly být ještě na Lidé.cz (pokud ještě existují). Ale také jsem se s těmihle svými kamarádkami odcizila a už se skoro nevidíme.

    OdpovědětVymazat
  3. Jako bych četla svůj vlastní příběh...
    Mám úplně stejnou zkušenost a do slova a do písmene je to úplně stejné i u mě. Na střední jsme byly čtyři holky, které spolu chodívaly pařit, bavily se a užívaly si. Randily jsme každá, ale jen já si našla stálý vztah, který drží dodnes. S holkama jsme se po škole ještě vídaly, ale už to nebylo ončo. Já se pak nakonec odstěhovala, druhá má mimčo a další dvě studují, přesto však ony se dále scházejí a podnikají leccos a já tak možná utřu nos. Když už si napíšeme, je to jako by se nic nestalo, ale přitom všichni víme, že já už mezi ně nepatřím... Je to smutné, ale takový je život. Jsem ráda že mám svého muže a třeba jednou zase nějakou tu kamarádku najdu. :)

    A fotky jsou super, taky ráda vzpomínám a prohlížím staré fotky. :)

    OdpovědětVymazat