11.11.2007 16:00

by - října 11, 2013

Při balení a přehrabování věcí bohužel nacházíte i věci, na které nejste připravení. Na které nechcete myslet, protože to tolik bolí. Chcete dělat jakoby  se to nestalo, protože je to tak mnohem lehčí.

Už to bude měsíc a půl a  téměř celo dobu jsem se snažila na to prostě nemyslet. Ve většině případech to dokonce i šlo, ale v poslední době jsou čím dál častější chvíle, kdy si vzpomenu i na naprosto  obyčejnou věc a začínám brečet. A pak jsou ty nejhorší chvíle, kdy najdete něco, co jste dostali, nebo uslyšíte písničku, kterou jste jako puberťačky milovali. Naposled mě do naprostého amoku dostalo cédéčko s věnováním.

Vždycky jsem si myslela, že jsem dostatečně silná osobnost, na to abych se dokázala  s něčím těžkým vyrovnat. Jenže, vždycky  tu byla ona. Stála při mě, podporovala mě a říkala mi, že zase všechno bude  fajn. A teď zjišťuji jak je to strašně těžký, když tu není aby mi říkala, co chci slyšet i když si myslí že jsem  chvílema praštěná, že tu není aby se rozhořčovala nad tím, jak  si může někdo vůbec dovolit mě trápit a spoustu jiných věcí.

Začínám si říkat kolik mám vlastně opravdu dobrých kamarádek, na které se můžu spolehnout a vím, že mě vždycky bezpodmínečně podpoří, když tu nejsi. Toť otázka.


This pain is just too real
There's just too much that time cannot erase.

You May Also Like

1 komentářů

  1. :( to je tak, když přijdeme o někoho blízkého, s jehož ztrátou absolutně nepočítáme :( Nikdo už nebude takový a nikdo nedokáže zaplnit to prázdno, které tu nechala...Taky na ni teď často myslím a je mi z toho strašně smutno. Drž se Gábi... kdyby cokoliv kdykoliv - klidně napiš...na blog, na mail, na fb...

    OdpovědětVymazat